Kolo, to je báječný vynález. Jako kluka mě kolo zaujalo během základní školy, trochu se to překulilo až do střední. Pak již jiné povinnosti zapříčinily, že upadlo do zapomění, částečně poškozené a zanedbané jsem jej předal bratranci, který snad jej zprovoznil a chvíli užíval. Dál osud kola mého prvního mi není znám. Výrazně později, jako zralý muž, po několikaletém manželství jsme si postupně dopřáli kola pro všechny. Nejprve jsem na nosiči vozil sedačku a dceru na ní. Nevím na kolik kg bylo kolo stavěné, ale mých 110 plus sedačka plus dcerka....mám pocit, že kolo bylo přetíženo, já šlapal co mi síly stačily, abych někam dojel. Úleva nastala v okamžiku, kdy dcerka dostala své kolo. Nyní mám stále horské kolo asi 8 let a mám snahu dát se do formy. Nemá odpruženou přední vidlici, ale o to víc bojuji s konkurencí lépe technicky vybavenou.
Loni (říjen 2007) jsem, osloven televizní reklamou, absolvoval závod horských kol - Nova Author Cup. Delší dobu jsem uvažoval, zda-li na to mám - 62 km není zase tak málo, ale zvědavost zvítězila. Cíl byl jasný - dojet v časovém limitu, tedy než se pořadatelé rozejdou každý po svém domů a nebýt poslední. Jen na okraj, sešlo se tam asi 2500 startujících. Oboje se splnilo a já silně vyčerpaný uviděl cíl.
Pokračování - příště
Tak jo, podělím se o další zkušenosti. Přes zimu jsem si dal morální závazek, že nebudu tolik mlsat, tedy doufál jsem, že zejména přes svátky nepřiberu....už tak k vysoké mé hmotnosti. Myšlenka hledání možných závodů v letošním roce mne na dlouhé chvíle usadila do židle k PC. Současně jsem uznal za vhodné, že bych měl začít jezdit, tedy trénovat, tedy najíždět první letošní kilometry s cílem získat sílu a vytrvalost. Tu a tam jsem vyrazil a snažil jsem. Svůj první letošní závod jsem nasměroval na Kunětickou horu, kde byl start závodu Okolopardubic. Myšlenka na účast byla tak silná, že jsem týden před startem vyrazil na oficiální seznámení s tratí. Sešlo se nás asi 40 a pod vedením organizátora a ujištění, že se pojede klídek jsem spolu s ostatními vyrazil. Pro ostatní klídek, pro mě celkem námaha po těch zimních měsících lenošení. Asi po ujetí prvních 5 km se v skupině zvolnil jeden týpek a na ostatní vyřikoval : "co děláte, závod se jede až za týden". Celkem mě to pobavilo, ale současně jsem přidal do pedálů, abych se udržel v balíku.Pořadatel byl opravdu seriózní a pamatoval i na slabší, aby je neztratil na trase.Na samotném závodu se za týden sešlo cca 400 bikerů plných optimismu.
.... a po 10 letech ...
čas letí neuvěřitelně, už jezdím 10 let a za sebou mám víc jak 100 účastí na závodech. Stále jsem ovlivněn tou velkou skupinou aktivních cyklistů, stále mám snahu se s nimi srovnávat, a každého koho se mi podaří předjet považuji za malé vítězství. Za tu dobu jsem několikrát spadl, byly to jen drobnosti, jen jednou jsem si namlátil slušně, každou končetinu jsem měl postiženou, nejvíce paradoxně levou dlaň roztrženou, několik stehů na chirurgii to však spravilo.
Nyní čekám na další sezonu, věřím, že bude z mého pohledu optimistická.
Heslo 2018 : Směle vpřed.
Tak jo 2018
Jeden dubnový závod na rozjezd, no moc mi to nešlo, ale dojel jsem živý a zdravý. Pak několik závodů KPŽ, taky dobrý. Letos asi 11 celkem. Do dalšího roku to bude komplikace, protože sladit všechny požadavky a časem, kterého je zdá se málo je obtížné. Snažit se však budu.
Náhledy fotografií ze složky Cyklistika